Leden 2019 – Stojím na začátku nové cesty…

Tomuto okamžiku předcházelo určité období přehodnocování, zkoumání a bilancování, jak dál ve své práci. Nebylo pro mne jednoduché rychle a lehce se rozhodnout. Po letech směřování k vytyčenému cíli, kterého jsem dosáhla, a po několika letech úspěšné práce shodou různých okolností byla zastavena, a postavena před otázku: Jak dál? Mohla jsem si dovolit ten luxus a dát si roční pracovní pauzu. V podvědomí i ve vědomí se odehrával proces vnitřní změny. Ptala jsem se sama sebe, zda opustit to, o co jsem tak dlouho usilovala a zda zůstat v tom, co mi přestalo vyhovovat. Toto vše trvalo a zrálo. Zkoumala jsem sama sebe a svou vnitřní pravdu… Důkladná analýza vnitřního stavu probíhala asi půl roku.

A najednou … jsem to jasně věděla…

Potřebuji jít dál svou vlastní cestou, potřebuji mít pocit maximální čistoty ve svých myšlenkách a činech.

Rozhodla jsem se a vím jistě, že moje volba je v tuto chvíli jediná správná.

Pochopila jsem, že tímto rozhodnutím nezahodím a neznehodnotím vše, co jsem dosud prošla, ale naopak, že na těchto pevných základech a zkušenostech mohu budovat, jít ještě dále. Díky svému rozhodnutí jsem získala dost energie a cítím, že najednou mohu ještě lépe využít svůj potenciál k tvorbě dobrého pro sebe, pro tento svět.

Vydala jsem se na novou dobrodružnou cestu. Tentokrát mne život vede opustit a zapomenout vše, co jsem se kdy naučila a jít až za to. Ještě dál. Jakoby nezáleželo na ničem a zároveň se otevřely nové možnosti a cesty.

Věnuji se nyní své vlastní cestě, kde propojuji veškeré znalosti, praktické zkušenosti a intuici v terapiích a na seminářích. Efektivita a přínos pro klienty je jednoznačný.

Leden 2006 – Jak jsem se dostala k tomu co dělám

Jak už to tak bývá, nic v životě není náhoda…

Po narození syna v roce 1987 „se mi začal dělat“ na rukou ekzém. Prošla jsem jako většina takto „postižených“ klasickou léčbou u kožního lékaře, ale dlouhodobě se nic zvlášť nelepšilo, spíše naopak. Ekzém, pokud se nemazal kortikoidy, se spíše rozšiřoval. V té době jsem začala hledat i jiné cesty. Došlo mi, že pokud se chci opravdu uzdravit, musím se zapojit sama do procesu opravdového uzdravení.

Bylinky, masti, homeopatie, práce s podvědomím, zkoušela jsem to, co mě nějak oslovilo, co mi bylo sympatické. V té době už milý ekzém trval jedenáct let a já šla (na doporučení kamarádky) na své první kineziologické sezení. Nemůžu říci, že jsem metodě bezmezně důvěřovala, spíše jsem byla v pozici vyčkávajícího, trochu skeptického, opatrného, ale otevřeného klienta. Jediné, co jsem věděla naprosto jistě bylo to, že chci už konečně změnit svou nevyhovující situaci.

Jaký byl můj radostný a vděčný údiv, když mi po třech sezeních ekzém zmizel!

Tenhle pro mne „zázrak“ byl prvním impulzem k tomu, že jsem se sama vydala na cestu studia. Postupně jsem dospěla k názoru, že dobré věci se mají šířit dál.

V současné době pracuji na tom, abych mohla metodu učit a předávat Vám, dalším zájemcům, Vám všem, kteří chcete změnit něco ve svém životě, ať je to cokoli a chcete využít toho největšího daru, co nám život nabízí, své vlastní VOLBY.

Máme-li volbu, můžeme mít život jaký chceme.

Můžeme mít všechno, co chceme.

Děkuji všemu, co mne potkává, děkuji svému tělu, že mi tak dlouho a vytrvale něco sdělovalo, až jsem pochopila….

Přeji Vám všem mnoho úspěchů a pochopení na Vaší Cestě k sobě.